Samozřejmě většina z nás je již prakticky nevnímá. Chůzi po nich máme tak zautomatizovanou, že na ni téměř nemusíme myslet. Schodiště se zkrátka staly běžnou, dalo by se říci nepostradatelnou, součástí našich životů.

Vzhledem k jejich důležitosti je pak s podivem, jak málo pozornosti jim široká veřejnost věnuje. Jistě není přeháněním říci, že naprostá většina z nás, kteří nemají žádné pohybové potíže, je prakticky nevnímá. Nelze se tedy divit, že si lidé ani neuvědomí, kolik nejrůznějších druhů a typů existuje.

Jako téměř vše ostatní, i druhy schodiště podléhají nejrůznějším trendům. Typ, který se často používá dnes, může být za několik let prakticky nepoužívaným. Do této skupiny patří i točité schody. Zatímco dříve jsme je našli prakticky v každé budově, zvláště pak v bohatších sídlech, dnes na ně s výjimkou historických budov prakticky nenarazíme. A i zde se používají proto, aby zůstala zachována původní architektura.

Samozřejmě se můžeme ptát, proč tomu tak je. Přeci jen, kdy se na ně podíváme, rozhodně na nás působí lépe, než klasický typ. Je to samozřejmě především proto, že jej máme spojený především s již výše zmíněnými bohatšími sídly. Proč tedy ta změna?

Jednoduše řečeno, protože chůze po dnešním klasickém typu je podstatně pohodlnější a hlavně bezpečnější. Rozdílná šířka schodů na obou koncích totiž způsobovala, že člověk si vždy musel dávat pozor, kam šlape. To u současného klasického typu nehrozí.

Samozřejmě, ono točení mělo svůj důvod. Vlastně hned několik. Tím prvním bylo ušetření místa, tím hlavním pak obrana sídla. Útočníci totiž museli kvůli směru točení držet zbraň v levé ruce, zatímco obránci v pravé. A vzhledem k tomu, že tehdy stejně jako dnes byla většina lidí praváci, lze si snadno představit, o jak velkou výhodu šlo.

Toto nebezpečí dnes samozřejmě prakticky pominulo, a s tím i popularita tohoto typu schodiště. A kdo ví, jak dlouho se udrží to dnešní.