Pokud se člověk rozhoduje, kterou práci přijme nebo zda bude už přijatou práci i nadále vykonávat, sehrává tu svoji dost možná i rozhodující úlohu to, kolik za ni dostane zaplaceno. Taková výplata a její výše ovlivňuje nesporně ochotu kohokoliv vykonávat určitou profesi.

Jenže ani taková měsíční mzda ještě není vším. Záleží totiž i na tom, za jakých podmínek ji člověk získá. On je totiž rozdíl třeba i v tom, zda si třeba průměrnou mzdu vydělá člověk za pár hodin práce nebo zda kvůli ní musí být v práci takzvaně od nevidím do nevidím. I když si v takovém případě vydělají dva lidé totéž, není to zjevně totéž.

A proto sehrává svou úlohu nejen výše celé mzdy, ale i to, kolik si zaměstnanec vydělá za hodinu. A aby nikdo nemohl být brán na hůl, je v našich končinách pevně dána jak minimální mzda, tak i minimální hodinová mzda, pod niž nelze v případě práce na plný úvazek klesnout.

Kdo tedy pracuje běžných čtyřicet hodin týdně, má nárok na hodinovou mzdu přesahující v tuto chvíli nepatrně devadesát korun. Méně dotyčný za hodinu práce dostat nesmí.

A jak si spočítat, zda je toto dodrženo, zda zaměstnavatel zaměstnance nešidí? Nejjednodušší je, když se provede takový výpočet hodinové mzdy s využitím kalkulačky, která je dostupná i na internetu.

A proč se postarat o to, aby nedošlo k poklesu hodinové mzdy pod tuto hranici? Jednoduše proto, že je tato stejně jako minimální mzda garancí, že bude našinec vést alespoň trochu kvalitní život. Že nebude strádat.

Jistě, ani toto minimum není zárukou šťastného života, protože se nejedná o žádnou závratnou sumu, ale pořád ještě spíše o almužnu, ale přece jenom to není zase až tak málo, aby kvůli tomu někdo musel jít o žebrácké holi.

A jde tedy o jednoznačně pozitivní nařízení naší vlády. Která sice učinila leccos pro to, aby se našincům dobře nevedlo, zejména v poslední době, ale aspoň tuto jistotu pracujícím dala.